Nedávno byla krásná neděle. Co s ní? Jíťa se momentálně připravuje na svoji "big exam" - tedy velkou zkoušku a já se probudil asi 30 min. po poledni, a přemýšlel, jak si neděli co nejlépe užít. Vzpoměl jsem si, že jsem nedávno na jedné z místností v našem bytě četl článek v Reflexu, který hovořil o takzvaných spotterech, čili "lovcích letadel". Jedná se o dospělé lidi, zejména muže, kteří v sobě skrývají stále kus dětské, respektive klukovské duše a přitahuje je pohled na ten obrovský kolos vážící několik tun, který se dokáže docela ladně vznést na oblohu do výšky desítek tisíc metrů.
Nevím čím to, ale poaždé, když jsme doposud letěli letadlem, nejvíce času jsem strávil v některé z letištních restaurací s dobrým výhledem na přistávací dráhu. Tak nějak mě ti ptáci také přitahují. A proto volba, jak strávit toto nedělní odpoledne byla více než jasná.
Jako první věc byla výběr vhodného letiště. London Heatrow máme nejblíže od domu a je také z londýnských to nejvíce frekventované, takže s tím jsem si hlavu dlouho nelámal. Pak stačilo najít v mapě vhodnou cestu a pokusit se letiště objet tak, abych našel tu nejvýhodnější pozorovací pozici. V daném článku, který jsem v Reflexu četl mluvil jeden ze spotterů o ruzyňském letiště, že se schází kdesi na polní cestě, ze které je výhled nejlepší. Když jsem si představil sám sebe tady v Anglii, jak hledám kousíček od nejvíce frekventované dálnice nějakou polní cestu, docela mě zamrazilo a na chvíli jsem to chtěl i vzdát, ale to už jsem byl na cestě a otáčet se přeci nebudu.
Napojil jsem se na cestu vedoucí těsně kolem kraje Heatrow. Říkám si, tady někde bych mohl
zastavit a počkat, jestli něco uvidím, když najednou podjedu most a na chodníku vedle cesty je v řadě za sebou zaparkováno asi 30 aut. To byla příležitost pro mě! Auto jsem nechal hned na kraji a šel se trochu porozhlédnout. 30 aut zaparkovaných na chodníku se přeci nevidí jen tak. Kde jsou a proč parkovali zrovna tady? Z této myšlenky mě ale už vytrhl obrovský, až megalománský hřmot, který zaburácel přímo nademnou. Obrovské letadlo, snad nějaký Boeing či podobný borec přistával na letiště. A v tom jsem spatřil něco, co ve mě vyvolalo smích, ale zároveň i trochu dojetí. Asi 40 metrů dál ve stínku byla skupinka lidí. Byli to pouze muži. Seděli na svých rybářských židličkách, v rukou fotoaparáty s objektivi delšími než mé dlouhé předloktí, v druhé ruce tiskli vysílačku, ze které se pokoušeli odchytit jakési zvuky, které by se snad dali připodobnit pilotům hlásícím se kontrolním věžím. Tu a tam se objevila knížka "Všechny letadla světa", ve které si tito angličtí gentlemani odškrtávali letadla, které již na vlastní oči viděli nebo vyfotili a vášnivě nad nimi diskutovali.Bylo to něco úžasného, když se z lidí, které běžně potkáte ve městě, v bance za přepážkou, v obchodě, jako zmrzlináře nebo pekaře stanou děti. Děti, které jsou naplno fasninovány svým snem a místo na ryby chodí na Heatrow na letadla...
Par fotek ZDE
Kdyz nad Vámi asi v desetimetrové výšce proletí hoodně velký letadlo, je to svým způsobem trošku adrenalinový zážitek. A taky pěkný rachot. Jak to skutečně vypadá může alespoň trochu přiblížit video níže.
Žádné komentáře:
Okomentovat